SACRED: Underworld » Bestiář » BOJOVÁ FAUNA PODSVĚTÍ

Vzhledem k enormní rozmanitosti živočišných a démonických druhů není snadné uspořádat nějakou ucelenou klasifikaci. Z toho důvodu jsme se rozhodli dělit nepřátele podle oblastí výskytu.

Anducarova armáda: tato armáda je na rozdíl od ostatních tvořena vysoce kosmopolitními druhy různých démonů. Všichni jsou Anducarovými výtvory a jsou mu bezvýhradně věrni. Budete se s nimi střetávat na klíčových místech dějové linie.

Mokhvy: jsou to vcelku inteligentní bojoví démoni, vyskytují se ve velkém počtu a zručně ovládají rozličné démonské meče, někteří i luky a v posledku jiní dávají přednost boji beze zbraně. Vyskytují se v té klasické trojici – muž, žena… jízdní jednotka. Jízda využívá ovšem místní Hrůzáky, na rozdíl od okoněných Šaddar-rimů však tvoří dohromady jedinou jednotku. Překvapivě jízda je většinou vybavena právě luky. Mokhvy se vyskytují také v elitní mutaci (Vybraný Mokhva, Sadistická paní Mokhva), většinou je najdete v blízkosti jejich pohlavárů, o nichž ještě bude řeč.

Strážci stínu – mnohem masivnější démoni než Mokhvy, ale poněkud méně početní. Dělí se na celou řadu podtypů (obyčejný strážce, elitní, vroucí, kouzelný, šampion) lišící se nejen silou, ale poměry odolností vůči jednotlivým typům poškození (na vroucího strážce vám zkrátka oheň moc nepomůže). Bojují jak s tak i beze zbraní, používají obrovské sekery nebo meče (pokud těm ráhnům tak ještě můžeme říkat). Stejně jako Mokhvy nemají žádné speciální dovednosti nebo kouzla – až na jednu, dokáží vás pomocí magie znehybnit. Občas se jim to vymkne z rukou, takže jen stojí opodál a znehybňují a znehybňují, a vy jen čekáte, až konečně přijdou blíž, abyste je mohli rozsekat.

Subkari – jsou pouze 4 – Ssskrak, Ceriri, Fingoniel a Ninocaur. Jsou to papalášové Anducarovy říše, velitelé jeho armád a strážci pekelných bran. Anducar je vytvořil tak, že většinou konvertoval některého z králů národů žijících v Menelgoldu – tedy Garemů, trpaslíků, dryád… V boji jsou velice zdatní, vystačí si beze zbraní jen se svými mohutnými pažemi a svou pekelnou mocí. Nejobávanější je jejich schopnost vyvolat vlnu bodců, která vás polechtá na chodidlech. Budete s nimi bojovat v klíčových okamžicích příběhu a tyto souboje patří k vrcholu celé hry.

Trpasličí ruiny

Obrněná veš - malé vícenohé organismy, chráněné silným chitinovým krunýřem. Jsou sice vcelku odolné vůči poškození, samy však velké škody nezpůsobí, a to ani při svém vysokém počtu.

Glorbové – jsou to tupí vepřoidní mutanti, chodící vzpřímeně po dvou nohách (že by společný předek člověka a prasete?). Jsou velmi křehcí a velmi slabí, na rozdíl od bronzových glorbů, kteří jsou odolní a velmi slabí.

Lovci glorbů - rozměrné potvory s velkými pařáty, kterých se však přesto nemusíte nijak zvlášť obávat – pokud ovšem nejste glorb. Těm lovci a Zlatí lovci působí absurdně vysoké poškození, na jiné typy organismů ale tenhle trik nefunguje. Jsou středně pancéřovaní. Loví seskupení v menších smečkách.

Sršni – nepříjemní nepřátelé, létají v početných hejnech a často kolem vás dlouze krouží, než se na vás konečně vrhnou. Dělí se na menší trubce, větší a nebezpečnější lovce a velice vzácně můžete potkat i jejich obří královnu. Doporučujeme vzít si s sebou dezinfekční prostředky na vyndávání žihadel.

Houbový kopeček

Bahnivý červ – vyskytuje se v kratší a delší formě, ale nebezpečná není ani jedna z nich. Vzhledem ke svému křehkému tělu a neefektivnímu jazykovému útoku by udělali lépe, kdyby zalezli někam pod houbu.

Obrněná hmyzí larva – taktéž ve dvou délkových kategoriích, napravuje alespoň částečně nedostatky červa – velká mnohonožka je enormně odolná, ale jejich útočná síla není ve srovnání s červíkem o moc vyšší.

Lesní pavouk – velmi podobné tomu, co znáte z Ancarie, jen trochu jinak barevné. Odpovídají střední třídě pavouků. Pokud jste se těšili, že podsvětní pavouci budou nějak drtivě silnější než ancarijští, budete zklamáni – jsou to pořád stejní slabingři.

Obří moucha – moucha, která vhledem ke svým rozměrům už ani nedokáže létat. Pokud bych ji měl srovnat silou se sršni, je to asi jako srovnávat stíhačku F-16 s práškovacím letadlem. Nejbojovnější je na mouše její průrazné bzučení.

Masožravá rostlina – kdo neskáče není… bohužel skáče přímo na vás a to na dlouhou vzdálenost. Není ani přehnaně odolná, ani příliš silná v útoku, ale má v rukávu jedno našvindlované eso – prská totiž vcelku nepříjemné výrony jedu. Doporučujeme likvidovat přednostně, jakmile si za vámi skočí.

Nezkrocený Hrůzák – dosud divoce žijící potvory, které si Mokhvy ještě nestihly ochočit. Navzdory jejich rychlému pohybu a útoku z nich hrůzu asi mít nebudete. Vydrží méně, než by se na pohled zdálo.

Balzámový les

Nuk-nukové – původně Garemové, prvotní poddaní Anducara. Stihl je osud všech, koho lidumil Anducar už nepotřeboval – smrt. Ale jejich těla nenašla po smrti klid a znovu začala rejdit po své bývalé zemi. Anducarovi to přišlo natolik zábavné, že jim nechal celý Balzámový les na pospas, aby si v něm hráli na nemrtvou bábu. Nuk-nukové splňují většinu charakteristik nemrtvých – jsou dolní vůči jedu, IQ na záporné stupnici, velmi nenávistní a agresivní. Jed ovšem jako nástroj útoku nepoužívají, bojovníci se spoléhají na normální zbraně, se kterými dovedou používat některá komba (tvrdý zásah, výpad). Většinou se drží ve skupinách, kterým někdy šéfuje kouzelník nebo náčelník. Náčelníci jsou velmi nebezpeční díky své schopnosti teleportace a možnosti vrhat kouzelné dýky – naštěstí se jim dá rychlými manévry vyhnout, ale počítejte s tím, že jich hodí tak šest za sebou.

Masožravá rostlina – když dva dělají totéž, není to totéž – tuhle rostlinu už do květináče prostě nezasadíte, protože je dvakrát až třikrát větší, odolnější a silnější (jed ubírá kolem 500-800 zdraví) než rostlinky na Houbovém kopečku. Naštěstí se vyskytují poměrně řídce, každopádně jsou pro vás cílem číslo jedna. Chraň bůh, aby se sešla na jednom místě s náčelníkem Nuk-nuků!

Dusiči lemoví - velké a poměrně nebezpečné potvory, které byste rozhodně neměli podceňovat. Naštěstí se vyskytují poměrně osamoceně, jinak byste mohli utrpět vážné škody na zdraví. Neumějí nic jiného než kousat.

Trhač lebek – celkem vychrtlý typ nepřátel, chodí sice po dvou nohách, ale přesto si při chůzi vypomáhá dlouhými předními hnáty. Jejich způsob boje je nenápaditý a jejich útočná síla celkem zanedbatelná. Více ohrozit by vás snad mohla jen elitní varianta, které se vyskytuje hlouběji v lese.

Ostrovy pirátů

Popisem harpyjí, ještěrů, pavouků, zmijí, vlků a štírů z pouštního průsmyku se zabývat nebudeme – tyto nepřátele najdete v příslušných sekcích v základní hře.

Nemrtví piráti – několik vzhledových typů obnažuje své kosti na třech hlavních ostrovech. Podobně jako dřívější kostlivci odolají hlavně jedu a rychle se na vás řítí laškovně mávajíce šavličkami. Střelné zbraně ovšem nepoužívají a jedna smrt je pro ně tak akorát, takže vám nebudou donekonečna vstávat ze země. Netvoří skupiny, nanejvýš neorganizované shluky jednotlivců. Nepředstavují vážnou hrozbu.

Sekyroví krabi – mají tři formy – malý krab je celkem neškodný a snadno ho zdoláte. Lovec krabů je ale vybaven velice solidní zásobárnou zdraví, nezanedbatelným útokem a především masivním krunýřem, který jen tak nějakou škodu nepropustí. Vyskytují se převážně na krabím ostrově, na ostrově se sopkou je najdete jen na jižním výběžku. Vrcholem potravní pyramidy je pak samotná královna krabů, se kterou už nejsou žádné žerty.

Les Dryád

Dryády – jak překvapivé, že? Ale vskutku – tento lesní národ je dominantou lesa a v podstatě zde nikomu jinému žít ani nedovolí. Víza nevydávají, ačkoliv o ně strážci stínu pravidelně žádají. Démoni to tedy zkouší bez nich, ale většinou končí s šípy v zádech. Muži (dryádi?) jsou v první řadě průzkumníci, bojují nablízko s klasickými zbraněmi. Lukostřelbu také zkoušejí, ale žádného mistrovství zde nedosahují. Ženy se dělí na štíhlejší fúrie a silnější lovkyně, primárně do vás sázejí šípy, k příručním zbraním se uchylují, jen když jsou v tísni. Dokáží provádět dlouhé odskoky, dokonce mezi jednotlivými můstky, a tak si drží nepřátele od těla. Dále ovládají tvrdý zásah a také házejí jakýsi očarovaný kotouč (varianta na planoucí kotouč démonky?), který se kolem vás vrtí a odsává vám život. Druidi jsou místní stařešinové, kteří kromě jedových výhonků dokáží máloco jiného. Ovšem v případě potřeby jimi dokáží pokrýt velice široký lán, ze kterého se špatně uniká. Dryády jako celek jsou spíše křehké a málo odolné. Jejich síla je spíše v boji na dálku.

Pekelný hřeben

Bleskový hrůzák – nejsou nijak příbuzní s Hrůzáky z Houbového kopečku, tito jsou dvounozí, někdy ozbrojení, ale většinou spoléhají na pařáty. Ani houfec, ve kterých se obvykle drží, vás příliš neohrozí – pokud ovšem nemá s sebou kouzelníka.

Plivač duší – těžko říct, odkud se vzalo jejich označení. Tito rozměrní démoni jsou poněkud méně nebezpeční, než by se zdálo. Pokud vzácněji používají zbraně, mají podobný vkus jako strážci stínu, ačkoliv empirickými měřeními bylo zjištěno, že jejich drápy jsou zdraví o něco škodlivější. Nemaje jiných schopností, spoléhají na svou početnou populaci, ačkoliv netvoří uspořádané skupiny.

Mozkonoh – plní spíš podpůrnou funkci pro plivače duší. Mají široké zavalité tělo s množstvím chapadel na všech stranách. Dělí se na mocné a kouzelné lichy, ale dosud mezi těmito druhy nebyly pozorovány podstatnější rozdíly. Jsou poměrně odolní, ale málo účinní v útoku. Dovedou však zmrazit obnovování vašich kouzel a bojových dovedností – a navíc vám také sníží část jejich nabití, takže doporučujeme, abyste své speciální dovednosti využili už na počátku souboje, než budou mít možnost vám je na čas umrtvit. Velký mozkonoh je ohromná nestvůra s bezpočtem zdraví a vysokým útokem. Vyskytuje se pouze ve velitelské variantě a naštěstí ne příliš často.

Slzavé údolí

Pekelný golem – kolos a hora svalů, počítejte s tím, že pokud vás zasáhnou, na vašem zdraví se to projeví. Je jich poměrně dost, také mají dvě velikostní varianty - hodně velká a hodně hodně velká. Naštěstí jim pro všechny svaly nezbylo příliš místa na mozek, takže se chovají velice předvídatelně a neovládají kouzla.

Sakkárovi démoni – řadová varianta, útočí a vypadají zcela stejně, jako jejich kolegové střežící pekelné brány a dobývající svět Ancarie, hlavou také drhnou o strop Menelgoldu, ale jsou o poznání slabší. Hráči, věnující velkou pozornost své výbavě, by neměli mít potíže ani s větši skupinou těchto mazlíčků Anducara.

autor článku: Paterik