SACRED: Underworld » Dějová linie » AKT V.

Pátý akt je nejdelší kapitolou, do které při hraní zabřednete, a to z jednoduchého důvodu – představuje celý datadisk Sacred Underworld. Děj přímo navazuje na události Sacred, ovdovělá kněžna Vilja prožila podivný sen, v němž se jí zjevil její zesnulý snoubenec, princ Valor, ale nebyl v něm sám… Tento sen ji nasměroval do starodávné výhně, kde jste prve museli skout Srdce Ancarie. Zde společně s čarodějem Alcatou Moudrým čekáte, co má kněžna Vilja v plánu. Nicméně kněžna není zrovna v nejlepší kondici, možná by jí prospěl týden nebo dva na psychiatrii, nicméně se nenechá od svého plánu odradit a hořekujíc nad smrtí prince Valora dá Alcatovi pokyn, aby konal. Ať už se mělo stát cokoliv, zřejmě to nedopadlo podle očekávání. Z obrovského víru se vynořil démon Ssskrak, zabil Alcatu a unesl Vilju. Máte jedinou možnost – následovat ho do víru, ať už vás zanese kamkoliv!

Trpasličí ruiny: Poté, co na vás zaútočí dvě Mohkvy, absolvujete rozhovor s duchem prince Valora, dozvíte se, že musíte zachránit Vilju a tak zabránit, aby Podsvětí převzalo vládu nad Ancarií. Nyní se již můžete začít rozkoukávat po podzemním světě Menelgoldu. Nacházíte se v místech, kde stála výstavná trpasličí města, jež se však po zániku trpaslíků proměnila v pusté ruiny, porostlé hustou vegetací. Oblast je rozdělená hlubokými řekami na mnoho ostrovů, spojených masivními kamennými mosty, jejichž výzdoba zahrnuje jasně zářící modré krystaly. Avšak dle jistých náznaků trpaslíci nenašli klid ani po smrti. Možná pokud byste našli jejich pohřebiště skryté v masách zeleně, mohli byste s tím ledacos udělat…

Pokud ovšem chcete zahájit turistiku po Anducarově říši, měli byste si dobře nabrousit zbraně. Obrněné vši nejsou zase tak velkým problémem, víc než jejich pařáty vás bude drásat jejich kvičení. Glorbové (kříženci prasat a těžko říct čeho dalšího) toho také moc nenabojují, ještě navíc po nich jdou Lovci glorbů, pro které jsou glorbové dobrou snídaní, večeří, obědem i přesnídávkou. Dost často dokáží glorba zabít jediným úderem, proti vám už Lovci ale zdaleka tak dobrý výkon nepodávají. Největší překážkou jsou patrně hejna obřích sršňů, která na svých blanitých křídlech sužují široké daleké okolí.

Jedinou přátelskou bytostí je potrhlý cestovatel Lareniar (Nešťastný, jak zní jeho přízvisko), který vás nasměruje do vesnice Haduků a poradí vám vzít s sebou jako úplatek (pardon – dar) 5 kusů glorbího masa a donést je náčelníkovi Haduků Jaradukovi. Poté vám nabídne i své zboží. V ruinách na severozápadě můžete aktivovat cestovní portál a pak už zamířit na sever na Houbový kopeček.

Houbový kopeček a Purgatori: Velmi brzy narazíte na vesnici Haduků. Hadukové jsou obyčejní mírumilovní obyvatelé Menelgoldu, slouží Anducarovi jako otrocká pracovní síla. Nabídnou vám své služby a Jaraduk vás odkáže na Gargaduka, nejkurážnějšího z Haduků. Ten zná tajný vchod do dolů, kde není žádné riziko stráží, nebezpečí atd. Ovšem k tomuto vchodu musíte vzít Gargaduka s sebou a nesmí vám zemřít, jinak se neotevře. Jestli chcete ještě někdy získat medaili Hrdina Ancarie, měli byste se jeho radami řídit.

Houbový kopeček je skalnatá krajina, kde funkci stromů zastávají obří houby a místo srnek se „lesem“ prohánějí útoční pavouci, žížaly tu dorůstají obřích rozměrů, rostliny nechápou, že by měly kvést a krásně vonět – místo toho se po vás sápou dlouhými přískoky a plivou po vás jed. Fauna zahrnuje také obří mouchy, silně pancéřované hmyzí larvy, agilní Hrůzáky, kteří slouží démonům také jako jízdní zvířata. Na západě pak najdete vyslance Anducara – Mokhvy. Tito démoni jsou na rozdíl od zvířat inteligentní a používají zbraně a štíty. Jekot jejich samic pak hravě překřičí i lodní sirénu.

Můžete také zavítat do několika osudem zapomenutých osad, kde můžete pomoci zuboženým Hadukům k trochu lepšímu životu. To nejdůležitější se ale nachází v podzemí – tam vládne strašlivý Subkari Ssskrak, před kterým se třese celý kraj. Chrání ho elitní garda Mokhvů a Strážců stínu, což jsou vysocí a velice odolní démoni, kteří nikdy nepoužívají zbraně menší než dvoumetrové. Doly mají tři úrovně a teprve v třetí najdete onoho démona a Vilju v silovém poli. Ssskrak proti vám použije mimo jiné vlnu bodáků prýštící ze země (obdoba plamene u draka), ale nakonec bude muset do předčasného důchodu. Do rukou se vám dostane první část první runy, projdete branou a ocitnete se zpět v horním světě, kde vás uvítá Sakkárův démon. Ten je však o poznání slabší než ten, jehož jste museli porazit v závěru III. aktu. Po jeho skonu získáte druhou část první runy a průchodem branou v podobě lebky zpět do Podsvětí ji definitivně uzavřete. Vilja je svobodná a je připravena vám pomáhat v boji (Vilja nemůže úplně zemřít), také se znovu zjeví Valor a nasměruje vás do Očistce (Purgatori), kde vás očekává Ashanti, vůdkyně haduckého hnutí odporu proti Anducarovi. Ještě než Valor odejde, zanechá pro vás portál.

Purgatori je rozlehlé a dobře opevněné město, ležící na pomezí Houbového kopečku a Balzámového lesa. Najdete zde další portál, kompletní sestavu služeb a samozřejmě i nějakou tu práci. Purgatori se na dlouhou dobu stane vaším jediným opravdovým přístavem bezpečí, ačkoliv jeho architektura a výzdoba (těla naražená na kůl) nejsou zrovna vrcholem pozitivního přístupu k životu. Ashanti vás vyšle zachránit svého pobočníka Prutuka, kterému momentálně dávají démoni lekce v mučírně. Pokud promluví, celé hnutí bude vyzrazeno a Anducar si ho dá k snídani. Poslední cenná informace je, že Prutuk zná cestu k bráně, kterou hledáte. Možná by stálo za to si pospíšit…

Balzámový les: Nejprve je třeba osvobodit Prutuka ze spárů Mokhvů a Strážců stínu. Až se probijete k jeho kleci, řekne vám, kde hledat další bránu démonů a nabídne vám, že se k vám přidá. Nicméně při sledování jeho bojových schopností se člověku bezděčně vybaví slovo „kamikadze“. (Navíc jste si mohli všimnout drobného úkazu, že si víc času přihýbá z lahve, než bojuje) Abyste mohli napochodovat k bráně a podat si dalšího Subkari Ceririho, musíte ovšem nejprve odstranit kouzelnou bariéru, která se nachází zhruba v polovině labyrintu cest v Balzámovém lese. Tu udržuje náčelník nuk-nuků Tuk-tuk, na něhož uplatněte metodu buch-buch. Vše vám ještě zpříjemní bariéra, která za vámi uzavře ústupovou cestu z lesa.

Balzámový les není ani v nejmenším nějakým balzámem na duši – je to domovina původních obyvatel Menelgoldu Garemů, kteří se ovšem nyní nacházejí v mumifikovaném stavu, potloukají se po své bývalé zemi a pokoušejí se umrtvit vše, co je dosud živé. Jejich bojovníci nejsou příliš odolní, ale zato jsou zarputilí. Náčelníci jsou ovšem jiná silová kategorie - ovládají teleportaci a při každé příležitosti po vás vrhají sady kouzelných dýk, každá působí poškození kolem 700 životů! Neméně útoční jsou trhači lebek, ale mnohem víc se zapotíte při boji s Masožravými rostlinami, větší a silnější obdobou těch z Houbového kopečku. Na severu pak znepříjemňují putování Lemoví dusiči – rozměrné ještěrohadovité nestvůry s přebytkem zubů v tlamě.

Lesy pokrývají většinu této části světa a neprostupností si nezadají s horami. Dozajista také oceníte exotickou architekturu vesnic nuk-nuků s širokými střechami s mohutnými převisy, romantickými altánky a oltáři, na nichž ještě leží zbytky posledních obětí. V největší osadě najdete nejen Tuk-tuka, ale také nemrtvého trpasličího obchodníka a také další z portálů. Po zničení Tuk-tuka směřujte na východ ke značce na mapě, asi v polovině cesty se k vám znovu přidá Vilja, pokud jste nepřijali její pomoc v Dolech. Nakonec dojdete k hradbě z lidských a jiných kostí. Tam už prožijete perné chvíle s elitními Mokhvy, zástupy Strážců stínu a nakonec vyzvete i Ceririho. Po jeho demisi se zmocníte první části druhé runy a společně s Viljou znovu projdete branou do horního světa. Tam se vypořádejte s dalším Sakkárovým démonem a máte i druhou část druhé runy. Nyní můžete bránu bezpečně zavřít. Nebo ne…?

Poušť a ostrovy pirátů: Byla to past! Bránu jste sice opravdu utěsnili, ale Vilju to zároveň vtáhlo zpátky do Podsvětí! Nyní je znovu ve spárech Anducara a vy trčíte na špatné straně brány. Jediná rada, kterou pro vás Valor v tuto chvíli má, je vyhledat piráty na dalekém písečném jihu.

Poblíž je malá oáza, kde můžete trochu rozproudit obchodní ruch, či se tu nechat najmout. Pak už je třeba vyrazit úzkou soutěskou na jih, kde číhají pouštní zmije, pavouci a létající ještěři. Piráti pod Pottypercyho velením (mohli jste se o něm dočíst) táboří až na samém břehu moře.

Když však dorazíte do jejich improvizovaného kempu, ukáže se, že piráti momentálně neprožívají své nejšťastnější lupičské období. Časy, kdy se před nimi otřásalo pobřeží a lidé při vyslovení jména Holub Pottypercy zalézali strachy pod postel, jsou nenávratně pryč. Jejich ostrovní sídlo podlehlo náporu nemrtvých pirátů a přeživší neměli jinou možnost, než se uchýlit na pevninu. Prvním bodem programu musí tedy být znovuzískání pirátské haciendy. Cesta na ostrov vede podzemním tunelem, kde na vás čekají hordy nemrtvých pirátů – naštěstí na rozdíl od kostlivců, s nimiž jste bojovali dříve, je není třeba zabíjet vícekrát než jednou. Sestavu nepřátel doplňují obří a masožraví sekyroví krabi, jejichž masivní krunýř jim poskytuje skvělou ochranu.
Ostrov s pirátským přístavištěm je velmi malý a snadno jej přeběhnete v pár minutách. Populaci jasně dominují nemrtví piráti, kraby zde nenajdete. Zato zde najdete další portál, kterým se můžete klidně přesunout do Podsvětí (logika je bohužel občas trochu zapomenuta doma). Po vyčištění přístavu se sem přesune zbytek živých pirátů, velká plachetnice je znovu naše, ale bohužel – kormidlo se samo otáčet neumí a navigátora Wilfotonyho chytili krabi na svém ostrově. Pokud chcete, můžete pirátům asistovat při přípravě pitky a dalších legrací, jaké se dají na ostrově zamořeném nemrtvými obvykle provádět, nebo můžete rovnou vyrazit na pomoc nebohému kormidelníkovi.

Na ostrov krabů se musíte propádlovat na malé veslici. Kormidelníka drží v kouzelném poli samotná královna krabů, její síla je docela dobře srovnatelná s drakem. Nemá sice sklony k pyromanii, ale zato plive jakýsi fialovorůžový hnus, který vás rozhodně neléčí. Po vítězné bitvě můžete odvést kormidelníka k jeho rumem nasáklým kumpánům. Nastal čas odjet plachetnicí na ostrov se sopkou, kde se setkáte s prokletým kapitánem Vernonem. Kletba, která z pirátů udělala chodící umrlce, na ně byla uvalena za to, že kdysi ukradli jakýsi amulet. Někdo ho vtipně rozdělil na tři části a poschovával je porůznu po ostrově, šotek jeden. Vy ho nyní musíte Vernonovi vrátit.
Máte nicméně i možnost odmítnout - což má velmi krátké trvání, Vernon i se svou tlupou na vás zaútočí a vy ho musíte zabít. Přijetí vede k tomuto: půjdete na sever ostrova, kde je altán vedoucí do jeskyně hrdinů, už to napovídá, že tenhle úkol vám přinese (možná) velmi užitečné věci, takové, které všichni známe a jsou značeny světle zeleným písmem. Projdete jeskyní, do které se altánem dostanete, tam na konci je stráž, tu zabijte a seberte část medailonu. Můžete zůstat v jeskyni i déle a značně se tam vyřádit. Pak vyjdete z jeskyně a půjdete na západ, kde je další označená jeskyně. Opět projdete jeskyní a opět zabijete stráže a vezmete část medailonu. Poté si z jeskyně zajdete na nejjižnější část ostrova, takže je to dost daleko. V jeskyni je opět stráž s kouskem medailonu, takže následuje tentýž proces. Až všechny úlomky shromáždíte, rozplyne se Vernon blahem (prokletí je zlomeno, nebezpečně podobné Pirátům z Karibiku) a vy se konečně dozvíte, že brána démonů je v sopce – čili hurá do lávy. Kolem sopky se už opět potulují Mohkvy, s postupem do hloubek přituhuje a objevují se i Strážci stínu. Konečně v hlubině narazíte na dveře, za nimiž se blyští hromady zlata – a nyní je můžete konečně otevřít. Ale kde se vzala tu se vzala, zjevila se nám tu banda v čele s Holubem Pottypercym, který se prokáže jako nefalšovaný pirátský bastard. Zdá se, že protřelý pirát má se zlatem své záměry – a také se hodlá zbavit nadbytečných svědků. Ke své škodě netuší, že někteří svědci mohou být ozbrojeni…

Po vypořádání se se zločinností na vás čeká Sakkárův démon a první část třetí runy. Sesbírejte všechno, než vezmete klíč, protože jakmile ho seberete, budete rovnou teleportováni. Branou se dostanete znovu do Podsvětí, kde vás s transparenty vítá Subkari Fingoniel. Máte i druhou část třetí runy, brána je uzavřena, ale kněžna Vilja je kdovíkde. Jste v podzemní jeskyni a přes Mokhvy a Strážce stínu se musíte dostat ven.

Les Dryád: Po nekonečné době strávené bojováním mezi krápníky konečně spatříte světlo! Vyběhnete z jeskynního otvoru a spatříte… nekonečný zelený koberec korun stromů. Les Dryád. Dryády jsou v jistém smyslu poslední svobodné bytosti v Menelgoldu, ačkoliv je otázkou, zdali za svou svobodu vděčí své odvaze a vytrvalosti při boji s démony, nebo spíše tomu, že Anducar o jejich vyhlazení nikdy neusiloval plnou vahou své okouzlující osobnosti. Jejich říše je opravdu rozsáhlá a je tvořena důmyslnou spletí mostů a lávek, po níž můžete běhat čile všemi směry nekonečně dlouho, aniž byste se dostali tam, kam potřebujete.

Válka s démony však stále probíhá, střety se odehrávají zejména v jihovýchodní třetině území. Bohužel mají dryády určitý problém poznat, kdo je jejich přítel a kdo nepřítel, výsledkem je, že kromě Strážců stínu se budou snažit zabít také vás. Dryády se dělí na průzkumníky (muže), lovkyně (ženy lučištnice, kromě možností využívat schopnost tvrdý zásah dokáží provádět obranné úskoky, zejména pokud s nimi bojujete tváří v tvář) a druidy (specializovaní především na jedové výhonky, mají dokonce jakousi plošnou verzi tohoto kouzla). Nemáte jinou možnost, než se probít přes kohokoliv, kdo vám zkříží cestu.

Asi uprostřed lesa narazíte na starého známého Lareniara, asi se mu po vás stýskalo. Sdělí vám, že Anducar zatarasil les magickou bariérou, jejíž klíč u sebe má jistý vysoko postavený démon. Musíte sestoupit do bitevní zóny, kde probíhá sbližování mezi dryádami a démony. Když se dva perou, třetí se směje – proto se snažte být vždy tím třetím. Znovu musíte vstoupit do jeskyně, celé pod nadvládou démonů a vysvětlit strážci klíče Hoth-Yotsogovi, že o jisté věci se bude muset rozdělit. Nyní můžete opustit les a vydat se na další pouť, ale proč si ještě nezajít do města dryád Esotopie? Ani zde ale nečekejte vřelé přijetí, Dryády hájí své vysoko zasazené domy do posledního muže. Najdete zde ovšem další portál a také jeden úkol. Nicméně zde není ani jeden obchodník nebo jiná veřejná služba. Avšak portálem se můžete vrátit do Purgatori a zkrátit si tak cestu na Pekelný hřeben.

Pekelný hřeben: Jedná se patrně o nejomezenější typ krajiny ve hře vůbec – tvoří ho vlastně jen několik úzkých cest, jež se vinou podél nekonečně hluboké propasti. Její černota vás bude doprovázet kamkoliv se hnete. Démonka díky své schopnosti létajícího démona může směle plachtit přes propast a zkracovat si tak cestu, nicméně jezero tmy je často zrádně dlouhé, není dobré nacházet se nad ním ve chvíli, kdy váš letový čas vyprší. Často můžete cestou potkat hrůzostrašné symboly vyryté v půdě. Výhodou je, že mezi skalami a občasnými hradbami stromů se prakticky nemůžete ztratit.

Společnost vám bude dělat celá paleta příšerek. Velmi brzy potkáte Bleskové Hrůzáky (jsou zatraceně rychlí, nikoliv ovšem električtí) – tvoří početnější skupinky, ale jejich síla není nijak extrémní. Jiná situace nastává, když je doprovází kouzelník, vytvoří jakousi auru, která razantně zesiluje jejich útoky. V několika velikostech jsou na hřebeni k vidění Plivači duší, jsou to poměrně nebezpeční démoni spoléhající se především na své pařáty, jen výjimečně používají masivní zbraně. Mozkonohové jsou dosti záhadné organismy, které ačkoliv nikde nemají viditelné žádné smyslové ústrojí, dokáží docela dobře poznat vetřelce a snaží se jej utlouci svými početnými chapadly. Možná ještě větší nepříjemnost vám však způsobí jejich schopnost zmrazit vám regeneraci bojových dovedností.

Obklopeno několika krámky se na Pekelném hřebeni nachází něco, co byste tam patrně nečekali – vstup do Šaddarovy věže, poblíž je také předposlední portál. Váš bývalý nepřítel Šaddar Osvícený vás už očekává, kromě toho, že si obarvil vlasy na bílo, patrně prodělal jakýsi morální vývoj (možná to nějak souvisí s tím, že jej bohové několik milionů let mučili v rámci trestu za jeho hříchy). Dozvíte se, že Šaddar sám byl víceméně podveden a vysvětlí vám situaci okolo Anducara blíže, pak vás odkáže na svou věž, běžte do ní, zabte Subkari Ninocaura, vezměte od něj klíč a prostupte portálem. (Nevím jak vám, ale nám po tomto zážitku začal připadat Šaddar celkem sympatický) Ocitáte se na známém místě v Šaddar-nur – kde byl na počátku prvního dílu vyvolán Sakkárův démon a kde jste také svedli poslední boj se Šaddarem. Na tomto místě se odehraje tradiční procedura v pořadí Sakkarův démon-jeho zabití-4. runa-automatický teleport mohutně vířící branou do věže v Podsvětí. Ale něco se nepodařilo – brána zůstává otevřená. Ač neradi, hledáte radu u Šaddara. Jediná cesta, jak nyní uzavřít pekelné brány, je zabít Anducara (překvapivě). Čeká na vás ve svém paláci. Poté si ještě promluvte s Valorovým duchem, který jen pronese jakousi řeč o záchraně Vilji a Ancarie.

Velká brána: Po poměrně těžce hlídané stezce se dostanete až k jeskyni modře osvícené, a vůbec dost nápadné. Jděte do jeskyně, kde musíte rozmístit 4 runy, jinak se velká brána neotevře. První umístění runy jako na potvoru není označené na mapě, nevím jestli je to bug i ve verzi 2.28. Umístění je na první mýtině, na tom nejtemnějším koutě severozápadně. Jde to poznat právě podle specifické temné barvy země. Jakmile máte rozmístěno, jděte jeskyní až k velké bráně.

Slzavé údolí: Slzavé údolí je velice rozsáhlé, se spoustou cest a roklí, na severozápadě se nachází rozlehlý mrtvý les, kde se potulují zvláštní odrůdy nemrtvých. Kromě starých známých Strážců stínu a Mozkonohů zde představuje novinku obří svalovec Pekelný golem a řadoví Sakkárovi démoni, na které jinde nenarazíte.

Než zamíříte k Anducarově paláci, musíte se setkat s pekelným kovářem Neofystisem, od kterého si dle Šaddarových pokynů vyžádáte drahokam světla – jedinou věc, která vám může pomoci zabít Anducara. Neofystis souhlasí, ale má podmínku – donesete mu Nehynoucí plamen, který mu umožní poznat kovářská tajemství bohů. Pokud zamítnete, Neophystis zaútočí a pokud ho zabijete, vezměte mu kámen světla. Za předpokladu, že barterový obchod proběhne bez problémů, vám pekelný kovář nyní může vložit do vašich předmětů účinnější bonusy než jakýkoliv jiný kovář ve hře. Poblíž jeho kovárny se také nachází poslední portál.

V Anducarově Paláci Agónie, obklopeném zářícím příkopem, se nachází obvyklá sestava – Mokhvy, Strážci stínu. Po porážce velitele stráží budete mít možnost získat audienci u samotného Anducara – a kněžny Vilji! Zdá se, že Vilja se poněkud pomátla a pomáhá Anducarovi, který jí zřejmě slíbil, že jí oživí prince Valora. No opravdu hezké, co dokáže láska, takhle Vilja otevřela Anducarovi cestu k Ancarii. Je otázka, jestli by Valor vůbec stál o to, aby Anducar tuhle dohodu splnil… Anducar je dojat vaším srdečným setkáním, promluvte si ještě s Viljou, která pouze pronese blábol o jakémsi donucení z lásky. Pak ještě Anducar něco řekne o Vaší zkáze, vyčaruje mozkonohy a vzhůru do boje!

Vládce Podsvětí bojuje nejprve v lidské podobě jako mocný mág – metá po vás ohnivé koule (létají mu mnohem rychleji než ostatním) a poněkud pomalejší magické smotky. Jakmile jej porazíte, přemění se do podoby démona a srazí Vilju k zemi. Démon je velice silným bojovníkem, ale také s oblibou vyvolává zraňující vlny bodců, proto je nutné mít léčivé lektvary pohotově.

Anducar padá k zemi a sním i celá jeho říše. Ale Vilja umírá (celkem ironie, když se to tak vezme) a veškeré naděje, které do ní Valor vkládal, s ní odcházejí do říše mrtvých. Nyní se oba dva setkávají jako vysvobozené duše. Ale co bude s Ancarií dál…?

autoři článku: Paterik & Naathir